ESENCE THERMALU: VERONIKA ŽÁKOVÁ
Výtvarnice a restaurátorka Veronika Žáková (*1973) se před pár lety vrátila do Karlových Varů. Její tvorba je charakteristická vnímavostí k viditelně neviditelné poetice každodenního, dotýkáním se polozapomenuté skutečnosti, odsouvané na okraj. Je členkou spolku Vzbuďme Vary.
1. – 3. Vzpomínka z dětství – brouzdání v bazénku před/pod velkým sálem. Světle modré drobné dlaždičky, klouzaly na nich nohy, jeden konec byl hlubší – tam už jsem musela postupovat opatrně, aby se mi nenamočilo oblečení. Vodní zvuky, odlesky vody, ozvěna, jako v zatopené jeskyni (pod podlahou velkého sálu).
SVĚTLO, TAJEMSTVÍ, RADOST, ŽIVOT, OSTRAŽITOST
4. – 6. Na místo jsem se vypravila v neděli – mrazivé ráno. Soustředila jsem se na to, abych vše provedla rychle. Záznam stop, dotyku nohy na podlaze bazénku (už mnoho let zpola zakrytého bedněním). Na dně bazénku je vrstva špíny. Pomyslím si, jak je mi hmatová kvality toho modrého plastu, kterým je teď bazének pokryt, nepříjemná. Čistím stopy – kolečka – odkaz na kolečka na prosklených stěnách v přízemí Thermalu – nikde je už na sklech nevidím – jsou tam vůbec? Čištění moc nejde, špína je zažraná☺. Nakonec instalaci fotím. Poslední fotka. Slyším zvuk tažené popelnice, objeví se chlapík s koštětem a lopatou.
– co tady děláte?!
– fotím.?
– sem se nesmí.
– …
– nevidíte tu ceduli?
– (koukám na ohnutou ceduli – zákaz vstupu/do not enter) já myslela, že to platí jenom, když je tu voda. (vycházím z bazénku)
– to je kvůli těm kamenům, co padají ze shora.
– (koukám se nahoru, nic zvláštního tam nevidím)
Vlastně celkem nepříjemný zážitek.
Celou cestu domů přemýšlím o tom, jestli celý ten rozdíl mezi dnešní atmosférou zanedbanosti, syrovosti, ponurosti místa a radostnou, světlou atmosférou mojí vzpomínky je způsobený tím, že je dnes prostě zima a tím, že jsem dnes o tolik starší a vzpomínka je obdařená filtrem dětského nadšení. Nebo je to opravdu takový rozdíl?!!
27.12.2020
