ESENCE THERMALU: UFFTENŽIVOT
Divadelní soubor Ufftenživot (Sára Arnstein, Jiří Šimek) vytváří od roku 2013 projekty na pomezí fyzického divadla, performance, slampoetry a loutek. Jejich inscenace jsou respektované kritikou (KEEP CALM v anketě i-divadlo nominován na Nejlepší alternativní inscenaci roku 2017. Sára Arnstein se v téže anketě stala vítězkou v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon. V roce 2020 nominace na cenu Česká divadelní DNA za činnost a zejména za unikátní přístup k divákům.)
SÁRA ARNSTEIN
1 ) 3.12. Praha, úvaha, vjemy a jejich evokace
JASNÉ BARVY, SVÍTÍ TEPLÉ SLUNCE, JE JARNÍ VLAŽNÝ DEN,
DOKONALOST,
ČISTOTA, UHLAZENOST
POOBĚDOVÁ PAUZA
BEZČASÍ
VĚČNOST
Co utváří místo. Tvary, kontrasty, světlo, život, lidé. Místo bez lidí, jako by žilo svůj tajný život, ten opravdový. Architektura jako bytost, která občas nechce být rušena. Vytvořena člověkem, pro člověka, avšak vzniká něco navíc, nová entita, jako při všem co děláme. Při prvotní idee, nebo vzniku samotné myšlenky, nebo díla nemůžeme nikdy předvídat co všechno ve skutečnosti vytváříme. To je ta bonusová přidaná hodnota. Nehybná, impozantní, šeptající. Je spokojená?
Ptá se někdy někdo staveb jestli jsou šťastné tak jak jsou, tam kde jsou a k čemu slouží? Používají se a fotografují se. Stavba jako chrám, co slouží k jasnému účelu. Jako tělo. Kde má hlavu, nohy, orgány? Má i vlastní životnost? Je jako umělá inteligence?
Dneska jsem poslouchala ČRo, pořad o Nesmrtelnosti.
Úryvek z anotace: “Když si člověk zadá do internetového vyhledávače pojem nesmrtelnost, objeví se spousta optimistických titulků. Prý je to otázka budoucích desítek let, kdy se lidstvo přestane bát smrti, obelstí ji a člověk se bude moci stát nesmrtelným. Když na zemi mohou žít organismy dožívající se několika tisíc let, tak proč ne člověk?”
V pořadu se vyjadřovali vědci o tom, že můžeme překonat smrt, postavit se jí, že jsme prý odmalička naučeni brát smrt jako nutnost, nevyhnutelnost, ale že to tak nemusí být, že bychom proti smrti měli bojovat. Při představě toho, že jednou lidi přestanou stárnout se mě zmocnil zvláštní, cizí a prázdný pocit. Ve skutečnosti to pro mě jen potvrzuje potenciál expanze, kterou v sobě člověk nosí, ovládl celý svět – prostor a teď by chtěl ještě ovládat čas. I kdyby to jednou možné bylo, tak stejně proč? Nestačí nám to co máme? Science fiction možná jednou přestaně být fikcí.
Budova jako Thermal je pro mě symbolem cestování v čase, entitou co požírá zážitky a informace a střeží je jako nejtajnější poklad. Bude tu dokud nepřijde živelná katastrofa, nebo ji někdo ve svém vlastním zájmu nesrovná se zemí, nebo nezchátrá, což neplatí pokud je o ni pečováno. Může tu být staletí, má svá tajemství a možná i přání a touhy.. Na této fotografii je evidentně “in the shape”, ve svých nejlepších letech, kypí mládím a čerstvostí.
Udělám rozhovor s hotelem Thermal, o tom jak se má, co očekával a ještě očekává od života, jaká jsou jeho životní zklamání a radosti.
2) 6. 12. Vary – interview na místě
3) 9.12. Zpětná reflexe, završení úvahy
Co by mohlo být jinak kdybychom se stali nesmrtelnými? To je otázka, která se mi honí hlavou. Everybody`s gotta live od kapely LOVE to je písnička, kterou jsme poslouchali v autě cestou domů, jako odpověd na mojí otázku o Nesmrtelnosti.
🎵“Everybody’s gotta live, yes they do
And everybody’s gonna die
Everybody try to have a, a good time
I think you know the reason why..”🎶
(kapela LOVE – Everybody’s gotta live z alba REEL TO REEL )
Moje představa, když vím, že něco má skončit je sice bolestivá, ale dodává věcem smysl, udává tempo, určuje prostor, kdy si máme určitých věcí vážit a užívat si je.
Stejně jako začínají a končí Vánoce, prázdniny, dovolená, školní rok, představení, film, kniha… Je to smysl, který se naplňuje a pak pomalu odvane pryč, a my z něj můžeme těžit ještě chvíli a pak pomalu zmizí úplně, stejně jako my, taky jsme takový dočasný smysl, sám pro sebe, každý ho hledáme celý život, nacházíme ho a pak ztrácíme, až zjistíme a možná přijdeme jednou na to jaký to celé má smysl a pak odejdeme.
Stejně tak žije i budova, která dává určitý smysl, v průběhu doby se proměňuje a sama svůj smysl hledá, pasivně, klidná, smířená se svým osudem i když neví co jí čeká, obdivuhodná, hrozivá, obludně trpělivá. Tak na mě působí samotná místa, jakoby věděla, že všechno jednou skončí, ale brala to jako něco co je normální, bez vzrušení, existují, jako všudypřítomný stat, zastavená realita, která se ale velmi pomalu hýbe, nepozorovatelně žije a my s ní. Cítím v tom takový šedivý smutek, ale za to asi může to nynější našedivělé počasí a přítmí. V létě je to cítit taky, o to větší kontrast to je, kdy je místo zalito sluncem, květiny voní, a my si pod návalem toho všeho opojna uvědomujeme jak moc pomíjiví jsme, ale s úsměvem. Mám ráda roční období. Zračí se v něm proměna. Bohužel s současné chvíli se ta proměna projevuje spíš tím, že se roční období stírají. Snad ještě nějaký čas vydrží. Myslím, že je dobře, že člověk není nesmrtelný. I když, možná kdyby byl nesmrtelný, tak by neměl pocit, že toho za ten život musí tolik stihnout a uklidnil by se… kdo ví.
JIŘÍ ŠIMEK
Jak se má tedy k dnešním vyzvám postavit společnost, která nemá kulturu a aktivitu občanů?
Jak se má k dnešním výzvám postavit společnost, kterou decimuje odkaz a vzorce chování generace z obrázku, který jsmě viděli na začátku?
Jak se má k dnešnímu, z minuty na minutu měnicímu se, světu postavit rozdělená společnost?
Jak se má k dnešnímu světu postavit společnost, kde jsou aktivni občané otravným hmyzem, během hltání fastfoodu, konzumace gifů a nakupovaní nových zařízení nebo oblečení.
Místo jako Thermal je pro mě připomínka, pomník, který bychom měli využít k reflexni dneška, k debatě, k setkání které bude probíhat v kulisách minulosti, skoro jako kdybychom začali společně budovat nový svět na místě, které nám připomíná to, co jej začalo ničit. V kulisách
minulosti pro lepší budoucnost!
Nasaďte sluchátka, dejte si fullscreen a koukejte na video… A pokud by k tomu někoho něco napadlo, napište na jirka@ufftenzivot.cz
