ESENCE THERMALU: MICHAELA DAŠKOVÁ A PAVLÍNA KOMOŇOVÁ

Michaela Dašková, žije v Praze, věnuje se tanci, divadlu, výtvarnému umění a v těchto oborech působí také pedagogicky. Pracuje v Čechách i v zahraničí. Se svou sólovou show reprezentuje Českou republiku i na mezinárodní scéně.
www.michaeladaskova.com

Pavlína Komoňová, žije v Berlíně, věnuje se fotografii a filmu. V současné době studuje na berlínské filmové akademii Deutsche Film- und Fernsehakademie Berlin (DFFB) obor kamera. Účastní se výstav a festivalů v Česku i v Německu.

20.12.2012 ROZHOVOR DVOU PRAMENŮ
PRAMEN PAVLÍNA (36,6°C) A PRAMEN MICHAELA (36,9°C)

Pramen Michaela: Jaké jsi měla očekávání, Pavlíno?

Pramen Pavlína: Byla jsem hodně napojená na to, že budeme v hotelu Thermal i bydlet. Lákalo mě, že tu strávíme nějaký čas, ale taky jsem z toho měla obavy. Hotely nejsou místa, kde se ráda dlouho zdržuji. Měla jsem strach a zároveň jsem byla zvědavá, protože to je HOTEL THERMAL V KARLOVÝCH VARECH, významná architektura… Náš hotelový pokoj nebyl pro mě pouze místem k přespání, ale bylo to v rámci už toho projektu.

P.P.: A ty Michaelo? Jaké jsi ty měla očekávání?

P.M.: Hodně jsem se těšila. Chtěla jsem si vyzkoušet hru, že jsem hotelový host. Byla to pro mě trochu bizardní představa. Byla jsem přesvědčená, že je to zajímavá věc, kterou musíme vyzkoušet. Díky pobytu jsem si našla k místu vztah. Byl to samovolný proces.

Přijely jsme s nějakým plánem, který se během práce změnil. Možná bychom měly trochu popsat ten náš plán…

P.M.: Jaký byl ten náš plán, Pavlíno?

P.P.: Nevím, jestli to byl úplně plán, byl to spíš návrh z mojí strany navázat na publikaci o umělecké etapě v tvorbě Edvarda Muncha, kterou nazval Lebenfries. Použily jsme tu publikaci jako prvotní ispiraci.

Munch tam píše, že je to „Düchtung über Leben, Liebe und Tod“ – „básnění o životě, lásce a smrti“. V tý knize jsou hlavním motivem ženy, dívky anebo páry, dva lidi a všichni jsou tam osamělí… Jsou tam výjevy ze života, portréty, situace jako polibek nebo nemocná dívka, melancholie…

P.M.: Pro mě je ještě důležitý ten název knihy… Já jsem si to přeložila jako vlys nebo otisk života…  

P.P.: Zjednodušeně tam jsou inspirativní obrazy, které bychom mohly realizovat v prostorech hotelu v médiu fotografie, kterou jsme si k práci vybraly. Z plánovaných inscenovaných situací se ale nakonec různým přičiněním staly dokumentární fotografie.

P.M.: Pro mě to bylo spíš hledání nějakých otisků tvojeho a mojeho života a našeho setkání v kontextu téhle umělecké akce a hotelu Thermal… No ale postupně se z toho stal opak, že vlastně ten hotel sám začal diktovat, jaké situace si přivlastní naši pozornost a kolem kterých momentů se stočí naše pracovní úsilí.

P.M.: No, a teď bychom ještě mohly vysvětlit, co teda nakonec vzniklo?

P.P.: Základním kamenem naší práce se nakonec stal doslova kámen, ta socha Slavoje Nejdla před hotelem. Pozorovaly jsme ho z různých úhlů. Jeho abstraktni formu jsme se pokusily dostat i do vnitřního života hotelu, kterému dominují převážně horizontální a vertikální linie. Okno je pro mě dalším důležitým motivem. Pohled dovnitř hotelu anebo z hotelou do jeho okolí. Chtěly jsme, aby se vnitřní a vnější život propojil v jednom obraze.

P.M.: Pro mě je to trojce různých záběrů té sochy kamene, tady a teď, v jeho matérii, v prostoru a čase, objektivní, realistický…co to jen jde, a další dvě trojce fotek jsou vždy určitým posunem od té popisnosti, buď směrem ven nebo dovnitř – takové meditace ve vědomí pozorovatele, který se dívá na sebe a místo odkud se dívá, nebo se dívá dovnitř, do toho, na co se dívá.